Princip fotovoltaiky

Přeměna světla na elektrickou energii je nazývána fotovoltaika - toto označení pochází z řeckého slova a skládá se ze dvou slov "foto = světlo" a "volt – jednotka elektrického napětí". Fotovoltaika byla objevena již v r. 1839 francouzským fyzikem jménem Alexandre Edmond Becquerel. Tento vědec objevil, že je možné přeměnit sluneční záření přímo na elektřinu. Dlouhé roky byl tento efekt využívaný ve fotografování na měření osvětlení. V 50-tých letech však nastal zlom. Fotovoltaika se začala používat ve vesmírných letech. Zjistilo se totiž, že je to jediná možnost jak zásobovat satelity  a vesmírné lodě ve vesmíru elektřinou.

Fotovoltaická zařízení představují jednoduchý způsob, jak sluneční paprsky přeměnit na elektřinu. Pracují na principu fotovoltaického jevu, kdy na rozhraní dvou polovodičových materiálů, na něž dopadá světlo, vzniká elektrické napětí. Světlo se skládá z nesčetných drobných nosičů energie, fotonů. Dopadnou-li tyto fotony na solární článek, budou uvolněny elektrony na n-vrstvě a přesouvat se k p-vrstvě křemíkového polovodiče. Tento přesun se nazývá průtok proudu a probíhá vždy od – do +.

Elektrickou energii lze získat ze sluneční energie dvěma způsoby, přímo i nepřímo.